Znáte ten moment v autě po zápase. Dítě kouká z okna, vy držíte volant a ještě než vyjedete z parkoviště, slyšíte sami sebe. „Proč jsi tam jen stál? Vždyť na tréninku ti to jde." Nechcete to říkat. Víte, že to nepomáhá, a propast mezi vámi se jen zvětšuje. A příští víkend to uděláte znova.
Nejsou to dva dny dovolené od dítěte. Jsou to dva dny práce pro něj.
Odjedete s tím, co říct a co udělat v nejtěžších momentech sezony.
Přečetli jste si články. Slyšeli jste v podcastu, že se po zápase nemá hodnotit výkon. Doma jste si slíbili, že příště počkáte, až dítě začne samo.
Pak přijde zápas, dítě udělá chybu, vy máte pár vteřin na reakci a řeknete přesně to, co jste říkat nechtěli. Nebo to zkusíte jinak, ono to nevyjde, a podruhé už do toho nejdete, protože se bojíte, že to pokazíte ještě víc.
Není to tím, že byste to nevěděli. V tu chvíli nerozhoduje to, co víte. Rozhoduje to, co máte natrénované, a natrénované máte zatím jen to staré.
Tyhle dva dny jsou o tom, abyste si natrénovali něco jiného.
Jedete ve dvou, bez dětí. Chalupa v Prkenném Dole u Žacléře, na kraji Krkonoš. Každý pár má vlastní pokoj s vlastní koupelnou. Sedm párů, tři průvodci, žádné publikum. Obědy máme domluvené v místní hospodě, snídaně a večeře si děláte sami ve společné kuchyni. Večer oheň, panoramatická sauna a vířivý sud.
Co přesně se ve vás spustí, když dítě udělá chybu, když nenastoupí, když mu to nejde. Ne obecné „jsem nervózní", ale konkrétní emoce, která se dá zachytit.
Většina rodičů zjistí, že to, co křičí z tribuny, se nenaučili na tribuně. Když víte, kde se to vzalo, přestanete to brát jako svoje selhání a víte, s čím pracovat.
Co udělat s tělem před zápasem nebo závodem, co udělat ve třech sekundách po chybě dítěte, a co s prvními minutami v autě. Vyzkoušíte si je na místě, na vlastních situacích.
Tak, aby z vaší otázky neslyšelo výčitku. Natrénujete na skutečných situacích, které jste zažili, ne na modelových scénkách.
Malá, splnitelná a vaše. Vyberete si ji z toho, co si na pobytu sami pojmenujete, a odvezete si ji napsanou.
Rodiče, kteří řeší to samé. Nemusíte nic vysvětlovat ani obhajovat.
Celé dva dny si píšete do tištěného workbooku, který si odvezete domů. Všechno, na co přijdete, v něm zůstane i potom, co pobyt vyprchá.
Program znáte dopředu a držíme ho. Tempo je záměrně pomalé. Krátké bloky, mezi nimi les, jídlo, sauna a čas na rozhovory, které se jinam nevejdou. Začínáme v neděli večer, končíme v úterý po obědě. Vezme vám to jen dva dny dovolené.
Večer u ohně zjistíte, že to ostatní mají stejně.
Večer máte na papíře pojmenované, co přesně se ve vás na zápase spouští.
Odjíždíte s jednou konkrétní věcí na příští zápas.
Za oba dva. Dvě noci ve vlastním pokoji s vlastní koupelnou, čtyři obědy v místní hospodě, sauna s vířivým sudem a dva dny práce se třemi průvodci.
Je to první běh. Program stavíme z vašich vstupních dotazníků a na sedm párů jsme tři. Cenu jsme nastavili podle toho, co nám rodiče v dotazníku sami napsali, a další běhy už budou dražší.
Jedete bez partnera? Napište nám to do objednávky, domluvíme pokoj i cenu.
Kouč
Pracuje s rodiči mladých sportovců a s profi sportovci napříč sporty. Do tématu se dostal přes film, natočil dva celovečerní dokumenty o hokeji a dnes o práci rodiče píše závěrečnou práci na Newton University. Táta čtyř dětí, takže moment v autě po zápase zná z obou sedaček. Na pobytu vede bloky o tom, co se v rodiči děje a co s tím.
Koučka
Pracuje s lídry a podnikatelkami, co často pod tlakem chtějí to nejlepší pro tým i pro sebe. Máma dvou dětí, která tah „chtít pro dítě víc" zná z domova, byť ne z tribuny. Na pobytu drží tempo a bezpečí skupiny.
Koučka
Provází lidi, kteří se chtějí zastavit a přerovnat si, co jim slouží a co už ne. Máma tří sportujících dětí a hostitelka, chalupa, kde pobyt probíhá, je její. Na pobytu se stará o zázemí, aby vám nic nechybělo.
Dohromady máme devět dětí napříč týmovými i individuálními sporty. Rodičovský tlak, únavu i radost známe z domova, ne z učebnice.
